Expozice: hrátky s časem

Co bychom byli za web o fotografování, kdybychom neměli zmínky o expozici? Základní přehled o nastavení přístroje by měl mít každý fotograf, proto i my přinášíme trochu teorie. V prvním článku se zaměříme na nastavení času.

Množství světla, které dopadne na senzor ovlivňují pouhé dva faktory - expoziční čas a průměr clony v objektivu (více o nastavení clony v dalším článku). Dále expozici ovlivní i citlivost senzoru na světlo.

Expoziční čas (rychlost závěrky)je doba, jak dlouho světlo působí na senzor. Ve fotografické praxi se používá nejjednodušší možný násobitel a sice 2. Základní uváděné hodnoty odpovídají zpravidla násobiteli 2x. Stupnice expozičních časů tedy vypadá takto:
..., 8, 4, 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500, 1/1000, ... vteřiny
Že krok není vždy přesně 2x je způsobeno snahou používat "rozumná čísla", a proto se čísla zaokrouhlují. V praxi se také používá jemnější dělení, kdy mezi sousedními hodnotami na výše uvedené stupnici je ještě jedna mezihodnota (1/2) nebo dvě mezihodnoty (1/3 a 2/3).

Water splash
© Photographer: Nrogul | Agency: Dreamstime.com“zmražený“ pohyb vody

Krátké expoziční časy

U velmi krátkých časů (např. 1/2 000 s) je obtížné si představit, že jakákoliv mechanická závěrka dokáže takto krátký čas realizovat. Mechanická závěrka se tak kombinuje se závěrkou elektronickou. Elektronická závěrka pracuje na jednoduchém principu, kdy elektronika sbírá náboj ze senzoru pouze po určitou dobu, která je kratší než otevření mechanické závěrky. Po zbylou dobu, kdy je však stále mechanická závěrka otevřená, se náboj ze senzoru již nepoužije. Zatímco filmové zrcadlovky mají pouze mechanické závěrky, kompaktní digitální fotoaparáty a nepravé digitální zrcadlovky (SLR-like, EVF) bývají vybaveny pouze elektronickou závěrkou. DSLR jsou většinou vybaveny mechanickou závěrkou v kombinaci s elektronickou.

Krátké expoziční časy se používají pro zachycení a zmrazení pohybu. Ať už fotíte sport, snažíte se zachytit kapky vody, či se pouze chcete vyhnout rozmazání snímků, nastavujte krátké časy. Vše samozřejmě závisí na světelných podmínkách dané scény. V ruce bez starosti o rozhýbání snímků se dá přibližně udržet převrácená hodnota aktuálně použité přepočítané ohniskové vzdálenosti. Fotografujete-li např. ohniskem 200 mm na DSLR s koeficientem přepočtu 1.6x, bezpečný čas je cca 1 / (200 * 1.6) = 1/320 s. Když se ale na záběr maximálně soustředíte, zadržíte dech případně využijete nějakou podpěru, udržíte i čas delší. Pro časy delší je řešením stabilizátor obrazu, dále pak stativ nebo monopod. Ty ale zase snižují pohotovost k záběru a ne vždy jsou k dispozici. V praxi se dá použít i obyčejné koště, které postavíte před sebe a jednou rukou přitáhnete fotoaparát k jeho násadě.

U rychlých pohybů ve vzdálenosti cca 10 m od vás (auta, tenis, běh, fotbal, běžící zvířata atp.) počítejte s tím, že budete v praxi potřebovat minimálně 1/200 s, spíše však 1/320 nebo i 1/500 s k "zmrazení" pohybu! Mírné rozmazání pohybujícího se objektu může být i záměr ke zdůraznění dynamiky scény, většinou je ale na závadu. Je-li rychlost pohybu objektu opravdu vysoká (akční scény - sport, zvířata atp.), tak nebezpečí pohybové neostrosti je velké a vyžaduje extrémně krátké expoziční časy. Pomoci může sledování pohybujícího se objektu fotoaparátem (tzv. panning, česky švenkování). Je nutné pokud možno plynule sledovat pohybující se objekt v hledáčku. Pohybem fotoaparátu se sníží relativní rychlost pohybujícího se objektu a naopak se zvýší relativní rychlost pozadí. Díky panningu se dá fotografovat s rozumnými expozičními časy a výsledkem je zaostřený a jakoby klidný objekt na "pohybujícím se" rozmazaném pozadí. Chce to praxi ale jde to.

Waterfalls
© Photographer: Grandmaisonc | Agency: Dreamstime.comvodopád při delším expozičním čase

Dlouhý expoziční čas

Pro delší expozici záběrů už musíme dát fotoaparát z ruky. Pro co nejpohodlnější ukotvení přístroje slouží stativy všech druhů, či v turistické praxi může postačit položení fotoaparátu na podezdívku či podobně. Uzávěrka snímá objekt po celou dobu otevření a tak vznikají záběry rozmazaných vodopádů, či nočních fotografií. Při delších časech (už od 1 vteřiny) se u současných senzorů začíná objevovat tzv. "Dark current noise" - šum způsobený jemnými fluktuacemi elektronů uvnitř senzoru. Tento druh šumu se objeví i při expozici úplné tmy (odtud název Dark current noise). Čím delší je expozice a čím teplejší je senzor, tím významnější bude tento šum v obraze. Některé DSLR proto u delších expozičních časů (nad cca 1 vteřina) zapínají buď automaticky nebo podle nastavení v menu redukci šumu (Long Exposure Noise Reduction). Jedná se o softwarové odstranění šumu z obrazu jehož výpočet může trvat i několik vteřin a výrazně tak zpomalí fotografování. Další možností jak se zbavit šumu jsou dodatečné softwarové korekce některým z programů. Trh nabízí velkou škálů od volných (free) po několik stovek dolarů.

Jak je na tom s šumem při dlouhých časech váš fotoaparát můžete snadno otestovat sami. Při vypnuté redukci šumu nasaďte na objektiv krytku (tím budete exponovat bez světla) a nastavte ISO 100 nebo 200 a expoziční čas cca 30 vteřin. Výsledná fotografie by měla být čistá černá, jakékoliv světlé body v obrazu představují Dark current noise.

Tags: 
Facebook